Saklikent

Přes Denizli jsem dojela do Fethiye, odtud na parádní pláž v Oludenizu. Konečně jsem se vykoupala v moři, letos poprvé, a zas vyrazila vnitrozemí, do Saklikentu. Co příště jinak? Dost času by ušetřilo vynechat koupání, vystoupit ještě před Fethiyí a jet rovnou do Saklikentu. Tam jsem přespala v pravém nefalalšovaném stromovém domě, na což jsem si na místě vydělala výukou ruštiny. Druhý den v ranních hodinách jsem prošla, či spíše probrodila pustoprázdnou soutěsku kam až to šlo. Chvilkama docela adrenalin. Majitel kempu, ruské konverzace chtivý Nuritten, mě přemluvil k dalšímu noclehu gratis a přihodil výlet k moři, atd. Tak jsem tedy zůstala, dala rafting a pak litovala času stráveného fakt nudnou konverzací. Jeli jsme do Xantosu a k ústí řeky Saklikent. 18 km dlouhá pláž, Patara a noční (nedostačující) pohled na Tlos.